Lenka se svým „Do zbroje” by se tak nechtěně mohla stát maskotkou Akce nespokojených občanů, která začne už brzy nabízet tomuto ledovci svoje rychlá a bezbolestná řešení. Jestli budou mávat přeškrtnutými dinosaury a dopadnou podobně nebo ne, to hádat nebudu. Zato ale hádám, že jestli my ledovec chceme opravdu tenhle stav změnit, nebude to rychlé ani bezbolestné.
Naštěstí stále ještě žijeme v systému, který nám umožňuje zcela legálně pracovat na zlepšení této situace. Jediné, co nám v tom brání, je vlastní letargie a strach z neúspěchu. A přiznání, že náš nedostatek času je zcela relativní při pohledu na to, čím si ho plníme. Jestli se mnou v tomhle souhlasíte, můžem se teď rozdělit do dvou skupin. Každý účastník nechť si vybere tu, která mu víc vyhovuje:
1. Skupina těch, co chtějí být nad věcí: Jděte na www.nasstat.cz a vyberte si některou nabízenou aplikaci. Například na budovanistatu.cz. se podívejte na pěkné grafy výdajů v čase a zkuste najít zajímavé trendy nebo výkyvy. Nebo sledujte zindex.cz a pomozte šířit důležité informace svými sítěmi. Pokud znáte některé politiky líp, pomozte doplnit fakta v nasipolitici.cz nebo přispějte finančně, tyhle služby stát překvapivě nepodporuje, přitom je to evidentně hodně muziky za málo peněz. Propagujte kohovolit.eu, hlavně mezi lidmi, kteří volí podle toho, kdo má lepší plakáty. Doplňte vaše sousedství na mapyhazardu.cz od našeho Matěje. Při procházení všech těch aktivit snad stejně jako já dostanete dojem, že věci se začínají hýbat. A tomu pohybu může prakticky aspoň trochu pomoci opravdu každý.
2. Skupina těch, co chtějí být ve věci: Říká to Asf, říkají to politologové a nedávno i od ústavního soudce jsem to slyšel: máme málo politiků. Pravděpodobnost, že náhodně narazíte na člena ODS je zhruba stejná, jako že narazíte na člověka s osobní datovou schránkou: mizivá. Přitom spousta problémů není primárně v tom, že nějaký politik někde krade, ale v tom, že mu to prochází uvnitř jeho politické strany. A to je do značné míry způsobeno tím, že jednotlivé základní organizace nedokážou na sjezdy stran poslat kvalitní delegáty, kteří by nedopustili, aby například jejich místopředsedou byl Pavel Drobil. Za to nemůže on. Naše politická kultura velí vždy se za všech okolností tvářit jakože nic a na svém místě vytrvat, s tím těžko něco teď naděláme. Ale už teď můžem jít a vstoupit do nejbližší základní organizace jakékoliv strany a získat vliv na to, jací lidé budou předsedy a místopředsedy stran volit. To není vůbec málo. Jen nás musí být víc. Jak říká vždycky Milan (dík za ten tip na knížku!), nemá cenu si něco slibovat od voleb. Musíme na tom pracovat průběžně.
Pro začátečníky doporučuju jednodušší první variantu, my pokročilí zkusme druhou. Bude nás to stát čas i peníze, budou se nám za to posmívat, najdeme nové nepřátele, ale možná i přátele, ale když se to povede, vyplatí se to. Několik našich bloggerů tu zkušenost už má, a přestože je nejspíš celkově hrozná, doufám, že mi potvrdí, že aspoň něco se jim podařilo. Pokud by se nám ale každému podařilo jen něco, bude to v součtu o mnoho víc než nic.
Já sám se teď z bloggera nad věcí tedy stávám po dvou měsících od rozhodujícího impulzu politickým bloggerem. Bude to bolet, jak mě, tak vás, pokud mě kvůli tomu rovnou nepřestanete číst. Doufám ale, že jako vedlejší produkt to přinese i něco zajímavého do tohoto prostoru. Například tu brzy sepíšu svůj politický program. Au.