Pak se můžeš jít zapsat. Tuhle chvíli miluju. Ten jedinečný okamžik, kdy zjistíš, že dnes jsme tu nejdražší hotel ve městě, i když vypadáme jako fádní krabice u výpadovky. Ten moment, kdy skryješ svoje ponížení a tu nehoráznou cenu zaplatíš. Protože tenhle den už přece skončil a ty se tam vrátit nechceš. Protože já to vím, a proto ty peníze dostanu, přestože kdo si pokoj objednal už včera, platí jen třetinu.
**************************************
Jednou máš smůlu, jindy zase štěstí. Když přijdeš ke mně do obchůdku koupit trochu špenátu a marmeládu, dám ti dobrou cenu. Tu nejlepší. Protože tě znám. Vím, že bys mohla vzít auto a za dvacet minut být doma s nákupem od jinud, kdyby ti připadalo, že já chci moc. Proto taky nemám rád cenovky, s nimi bych ti takovou cenu dát nemohl. A s nimi bych pak pořádně nevydělal, když přijde ta babka od naproti, která se sem sotva dobelhá a které si můžu říct o co chci, protože vím, že nikam dál se už pro nákup nevydá. Když se mi bude dařit, můžu to brzy rozjet ve velkém. Cenovky nahradím pomocí Google Glass, nemusím je ani půjčovat všem, spousta zákazníků si ráda přinese svoje. Podívají se skrz ně třeba na konzervu a hned se jim ukáže cena. Jenom jejich cena. Spočítám ji už u vchodu, jen co dám pár drobných za jejich profil a zjistím, kolik a za co utrácejí, jak daleko bydlí a čím jezdí, co mají rády jejich děti a na co mají alergii. Na to jim dám samozřejmě tu největší slevu.
Až přijdeš ty, tvoje brýle ti ukážou ten nejskvělejší ubermarket, jaký znáš. Uvidíš obrovské slevy na všechno, co nesnášíš. A kdybych si odněkud mohl koupit i tvůj nákupní seznam, co sis uložila do mobilu, můžu zvlášť zlevnit všechny věci okolo, abys viděla, jak výhodné to tady je. Není koneckonců nic smutnějšího, než dát ti slevu na to, pro co sis přišla. To je vždycky tragédie. Zbytečná ztráta, která ale není nutná. Stačí trochu vzájemné důvěry, seznámit se a zjistit, co má ten druhý rád.
**************************************
V Turecku, Maroku nebo Egyptě to umějí i bez big data. Když poznají, že za hodinu máš být na letišti a ještě potřebuješ čtyři suvenýry, hned poznají, jakou cenu ti dát. Jenže na to je potřeba talent, a ten je vzácný. Takové delikátní rozhodování by se mělo přenechat strojům. Ty neberou žádné sentimentální ohledy, a hlavně to umí jet ve velkém, ne nějaký umolousaný krámek u náměstí. Při nakupování přes Internet už to funguje. Tvůj vlastní počítač si na tebe pamatuje, kolikrát jsi byla na stránkách Ryanairu. Podle toho a taky podle tvého chování na stránce poznají, jestli jen tak zevluješ a mají tě ohromit pořádnou slevou, nebo jestli někam opravdu potřebuješ letět, a zasloužíš pořádně zkasírovat. Měli by ještě nabídnout slevy těm, kdo jim dají přístup do svého kalendáře, kam si píšou, kde mají kdy být.
**************************************
Možná ani nebude tak zle. Možná se naučíš nové finty. Možná si zvykneš do kalendáře psát schůzky ve městech, která v životě nenavštívíš, jen aby se nepoznalo, kde opravdu budeš. Možná si zvykneš každý týden začít hledáním informací o nějaké ošklivé nemoci, aby z tvé vyhledávací historie nebylo poznat, co ti kdy bylo. Možná, až se tě obchod s kancelářskými potřebami zeptá, jaké je tvoje směrovací číslo, zvykneš si zadat to, které je nejbližší konkurenčnímu obchodu, protože se naučíš, že pak to máš nejlevnější.
Ale do té doby se tím prostě nenech rušit. Sdílej svůj život veřejně, protože jinak se to ani jako život nepočítá. Všechno o sobě bez obav vyplň, protože kdo nedělá nic špatného, nemá se čeho bát. Naopak, leckdy dostane nějakou zajímavou slevu. Tedy alespoň u mě.