Na první pohled to vypadá, že ten pocit nastupuje kvůli tomu salámu. Co na něm taky může být vzrušujícího. Jenže to samé zažívá kráječ salámu, úspěšný umělec i žena v domácnosti. Dalo by se to nazvat dospělost?
„Stále znovu docházela k závěru, že bude trpělivá a hodná a připraví mu pohodlí podle jeho přání. Snad byl unaven, snad ho trápily starosti v úřadě, jichž ji chtěl ušetřit. Byl tak vstřícný a vlídný, že mu za to musela být vděčná. Ale už to nebyl její princ, její přítel, její pán a bratr, kráčela po svých oblíbených cestách vzpomínek a fantazie opět sama, bez něho, a ty cesty ztemněly, protože se na jejich konci nerýsovala tajuplná budoucnost.”
Tajuplná budoucnost. Otevřené možnosti. To je to, co nám začlo chybět. Těch možností, co se nám uzavřely, je tisíckrát víc než těch, co nám zůstaly otevřené. A nemůžem s tím už udělat vůbec nic.
„Někdo se na to vykašle ve dvaceti, jinej ve čtyřiceti, ale vykašle. Prostě se zlomí, pozná, co může, a hlavně co ne, a konec. Přijde to náhodou, může to být úplná blbost, ale je to tady a už se nezvrávoráš.”
Úryvky: