Otec profesora Jelineka, kladenský zubař židovského
původu, přišel začátkem války o život v Terezíně. Zbytek
rodiny byl z Kladna vyhoštěn do Prahy.
Profesor Jelinek, kterému v roce 1941 bylo 8 let, přežil ty
téměř čtyři roky v pražském ghettu, aniž mohl chodit do školy.
Přesto se mu po skončení války podařilo vykonat zkoušky, po
kterých se dostal do kvarty na gymnáziu.
To už se ale v české společnosti začínají angažovat dobráci
z populárního článku
Michala Matouška. Ti, kteří se snažili „věci veřejné uspořádat
vlastními silami, a líp než dosud.” Ti, jejichž projekt sociálně
spravedlivé společnosti nakonec skončil fiaskem, byl to omyl,
pramenící zřejmě z nedostatku informací o situaci v Sovětském svazu a špatném
odhadu jeho budoucí politiky. Nikdo přece tehdy nechtěl procesy,
násilnou kolektivizaci a diktát Moskvy. Prý chtěli jen tu sociální
spravedlnost, že jo.
A jaká by to byla sociální spravedlnost, kdyby syn předválečného
zubaře byl puštěn k maturitě, že? Zubař, co
tyje z lidského neštěstí! Takoví v budoucnosti plné jasu,
po tom, co „se Němec konečně pakoval”, místo rozhodně
nemají.
A tak gymnazista Jelinek odjel
i s matkou a po maturitě začal svoji veleúspěšnou profesní
dráhu večerním studiem na City College of New York, když přes
den pracoval v továrně.
Naši hrdinové z komunistických organizací po celé zemi se zatím radovali, jak
se jim daří zbavovat parazitů a reakčních sil, bránících sociální
spravedlnosti. Naprosto nezištně a v zájmu spravedlnosti systematicky pak fyzicky
likvidovali všechny, kdo jim stáli v cestě, a ve velkém si přivlastňovali, na
co přišli. Prostě idealisti.
A proč tady o něčem takovém, tehdy tak běžném, píšu? Navíc když vím,
že jsem se tím nejspíš automaticky pro Michala Matouška zařadil
do kategorie omezených hlupáků? Možná to byla ta otázka
v jeho článku, na kterou mám odpověď: Prdel, pták, bradavice,
ani zub mě, ani mé děti ze školy nevyloučí kvůli tomu,
co si o nich já nebo někdo z mé rodiny myslí. Dokonce
ani na nucené práce mě nepošlou. Snažím se pochopit, že pro
někoho to může být jen nuance.