Komentáře: K smrti

Od: M.H.

M.H. — Mon, 26 Dec 2011 06:25:06 +0000

Největší je LÁSKA
A tak ZŮSTÁVÁ víra, naděje a láska.

Ale největší z té trojice je LÁSKA.

🙂

Bible, 1.list korintským, 13. kapitola.

Od: Michael Šmakal

Michael Šmakal — Sun, 25 Dec 2011 15:38:09 +0000

Přijemný Hod Boží,
ať už to máte s Pánem jakkoli, Dano!

Uvažovat o „existenčním vakuu“ v obecné rovině nedává smysl a domnívám se, že ani V.E.Frankl to tak nedělal. Ale i kdyby – tvrdím, že to je pocit z osobní psychické situace, kdy se člověk „odřezává“ od kontaktu se skutečností (vnitřní i vnější) natolik, že ji prostě nedokáže prožívat jako svoji vlastní a pak se nutně ocitá v prázdnotě. Není to objektivní vlastnost doby. Dokud svět trvá, dokud si tu píšeme, tak jaké pak vakuum?
No a o panu Matouškovi mám tu představu, snad idealizující, že si raději rozbije hubu do krve, než by před skutečností uhnul, odpojil se.

Co paní Svobodová myslela také moc nevím, nic si z toho ale nedělejme, vždyť i pan Novák ji nejspíš pochopil po svém – dle toho jak to ocitoval.

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Sat, 24 Dec 2011 13:08:00 +0000

přeji příjemný Štědrý den.
Proč si myslíte, že Michal Matoušek nemá zkušenost s existenčním vakuem?
Jak říká článek paní Svobodové, v 70. letech 20. století psal Viktor Frankl o potřebě smyslu, která je frustrována. Viktor Frankl, jak asi víte, se zabýval již před druhou světovou válkou léčbou sebevrahů a již tehdy se zabýval potřebou smyslu života u těchto lidí. Z toho vyvozuji, že už tehdy pociťovali lidé existenční vakuum.

Jinak tedy se musím přiznat, že nechápu, co myslí paní Svobodová tím neustávajícím neurotickým pohybem do vlastní podstaty a proč by to měl být jev typický zrovna pro naši dobu.

Od: Michael Šmakal

Michael Šmakal — Sat, 24 Dec 2011 00:27:57 +0000

Mluvit,
či psát, o „Existenčním vakuu“ v obecné rovině, nedává smysl.

Od: Johanka

Johanka — Fri, 23 Dec 2011 23:39:09 +0000

Re: K smrti
Zkoušel jste Klíčové hnutí? V Liberci to dotáhli až na radnici, než je „sejmuli“ (pamatujete?). Ale nevím, jestli jsou stále aktivní. Předsedkyní byla Táňa Fišerová.

Od: Michael Šmakal

Michael Šmakal — Fri, 23 Dec 2011 23:32:27 +0000

Pan Novák,
myslím, nezpochybňoval, měl spíš na mysli zkušenost s „existenčím vakuuem“, kterou věřím že nemáte.

Říkám si však hlavně, jaký smysl má Váš vstup, pokud byste přece jen, alespoň trochu, na možnost nějakého „urychlení“ nevěřil?

Od: Johanka

Johanka — Fri, 23 Dec 2011 23:27:29 +0000

Re: K smrti
Pánové, myslím, že máte pravdu oba. Vy, pane Matoušku v tom, že prožít smutek je dobré, a Vy, pane autore, že je načase toho nechat a začít pro naplnění svých snů něco dělat.

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Fri, 23 Dec 2011 20:47:10 +0000

Je dobře,
že ten blog píšete. Dodáváte naději. Jsem ráda, že máte optimismus.

Od: V.N.

V.N. — Fri, 23 Dec 2011 20:39:52 +0000

Re: K smrti
Tak ještě že ten blog píšu, já jsem si do teď myslel, že český Solženicyn je Ota Rambousek.

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Fri, 23 Dec 2011 19:51:03 +0000

jeden mezigenerační dialog
teď probíhá u nás doma. Tatínek učí Klárku zlomky.
I v zaměstnání vidím příklady. Pracuji v rodinné firmě, kde se znalosti dědí z otců na syny.
Jednou jsme byli v Německu ve firmě, kde pracuje otec, matka i tři synové. Mezi stroji na obrábění kovu tu a tam stojí tříkolka nebo trampolína. Kde už je na takové věci místo než ve výrobní hale.
Jeden pěkný příklad je taky tady:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-vychova-k-narodni-hrdosti-je-potrebna-f7g-/p_spolecnost.asp?c=A111017_120034_p_spolecnost_wag