Ačkoli nedokážu říct, kudy vede cesta, zdá se mi, že tudy ne – je dlážděná samými dobrými a ještě lepšími úmysly…

A zadruhé, co jste nepochopil na „Ono to není teda nutně v rozporu se zamezováním zločinu,…“?

Skuteční policisté, kteří si ta rizika uvědomují lépe než my, jsou výrazně opatrnější. Víc než my přemýšlejí o tom, jestli oni sami zrovna nejsou v hledáčku. Takže jejich velká část si ta rozšíření ani nepřeje. Ale ve vedení to funguje jinak, tam jde o tu prestiž.

Technologický pokrok je dvojsečný, rozšiřuje to možnosti všem. Kdo chce, vyhne se odposlechu, sledování polohy i lokalizaci internetového spojení. Zároveň pokrok rozšiřuje možnosti, jak hlídat Policii, jestli dodržuje pravidla, viz např. to rakouské Durchlaufstelle.

To samozřejmě není žádné novum, tak to bylo vždycky. Ale prostor, kde díky technickému pokroku mohla by policie toužit své pravomoci uplatňovat, se velmi dynamicky rozšiřuje. Nevěříš přece tomu, že policie ústy svých představitelů zaujme stanovisko: tohle a tohle už je přes míru, takto široké pravomoci odmítáme.

Jsem si vědom, že ze mne mluví má nedůvěra vůči policii… ale kde myslíš, že pramení tlak na posouvání oněch hranic do území, kde dříve bývalo nedotknutelné soukromí občana?

Já Policii důvěřuju. Debata o tom, kde jsou hranice platnosti Ústavy, by se tím ale neměla řídit. Bezpečnostní pásy potřebuje i dobrý řidič. Stejně tak i ta nejlepší Policie potřebuje hranice, kam může.